Jako koledník se účastním Tříkrálové sbírky již několik let. Přiznám se vám, že se mi nikdy moc nechtělo. Jsem tak pohodlný a nechci se pouštět do nejistoty. Jaké?

Je velice zajímavá zkušenost jít opravdu dům od domu, byt od bytu a setkávat se s vřelostí nebo odmítnutím. Vypráví se o jednom muži, který se v 19. stol začal věnovat klukům z ulic továrních měst. Také chodil dům od domu a prosil s nataženou rukou. Jeden člověk mu do ní plivnul. „Dobrá, to bylo pro mne, a nyní něco pro ty kluky,“ řekl muž a nastavil druhou ruku.

Podobné zážitky mám i já. Je pro život přínosné vyzkoušet si, jak jsou naši sousedé otevření nebo zavinutí do svých nešťastných ulit. Je dobré poznat, že štědří jsou spíše chudí než zbohatlíci. Je krásné poznat i vděčnost obdarovaných. A nemusí to být jen ti, kvůli kterým Tříkrálová sbírka je. Paradoxně totiž koledníci obdarovávají ty, kteří se nebojí otevřít své dveře:

„My tři králové jdeme k vám,

štěstí, zdraví, my přejeme vám.

Štěstí, zdraví, dlouhá léta,

my jsme k vám přišli z daleka.“

Pak zhmotní své přání dárkem kalendáře a požehnají dveře. Těším se na setkání, možná se ještě přidáte, a možná u vašich dveří zaklepu se svými společníky já.

P. Petr Šabaka