Aktuálně

24.2.2017 Ohlášky na neděli 26. února 2017

8. neděle v mezidobí – SBÍRKA NA OPRAVU KOSTELA

Ve středu 1. 3. 2017 je POPELEČNÍ STŘEDA, den přísného postu a začátek postní doby. Mše sv. s udělováním popelce bude jako obvykle v 18 hod. v klášterním kostele.

Postní doba je čas odříkání, kdy i my máme šanci pomoci potřebným lidem. V letošním roce opět můžete přispět malým finančním obnosem na charitativní účely – tzv. POSTNÍ ALMUŽNA. K tomu slouží malé schránky (krabičky), které si můžete ve středu po mši sv. rozebrat vzadu v kostele. Postní almužny se zatrženými návrhy, jak využít sbírku, pak přineste na Květnou neděli na mši sv.

V postní době budou pravidelné KŘÍŽOVÉ CESTY, a to v pátky v 17.15 hod. v klášterním kostele a v neděle v 15 hod. ve farním kostele.

Příští neděle je 1. neděle postní.

24.2.2017 Postní doba

Popeleční středa

Popeleční středou vstupují věřící do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na oslavu Velikonoc. V liturgickém kalendáři katolické církve je to středa, která předchází první neděli postní a označuje začátek postní doby. Datum Popeleční středy je tedy pohyblivé jako i Velikonoce. Začátek postní doby byl v průběhu dějin přesunut ze 6. neděle před Velikonocemi na předcházející středu, aby se z postní doby vyčlenily jednotlivé neděle, které nejsou chápány jako postní den.

+++

Na Popeleční středu se věřícím na čelo uděluje znamení kříže popelem (= popelec) s formulí: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (srov. Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Přijetí popelce je znamením pomíjivosti člověka a odhodlání zříci se zlého jednání (hříchu). Tento symbol je převzatý z biblické tradice. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, své zlé jednání (hřích) a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (ev. „kočiček“ – v našich krajích) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli. Popeleční středa je v katolické církvi dnem přísného postu (půst od zdrženlivosti masa a půst „újmy“ – jen jednou za den úplné nasycení).

Výzva k obrácení a pokání

Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, která zaznívá na Popeleční středu, nemíří především na vnější skutky, „žíněné roucho a popel“, posty a umrtvování, nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání a obnovu. Bez toho by vnější kající skutky zůstaly neplodné a lživé. Vnitřní obrácení motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Jde o radikální rozchod s hříchem, což znamená odvrácení se od zla a naopak nové zaměření celého života k Bohu.

Toto obrácení ovšem není výsledkem jen jakési „duchovní gymnastiky“, ale je především působením samého Boha v životě člověka. Bůh nám dává sílu a možnost začít znovu. Když objevíme velikost Boha a jeho pozitivní vztah k nám, snažíme se odpovídat adekvátním způsobem.

Rozmanité projevy a prostředky postní doby

Vnitřní pokání křesťana může mít velmi rozmanité projevy, které se vhodně modifikují podle potřeb doby. Tradičními a staletími osvědčenými prostředky pokání jsou:

1/ modlitba,

2/ odříkání – „půst“ a

3/ „almužna" – tedy dobrodiní činěné ve prospěch těch, kdo jsou na tom hůře než my.

Vedle klasických forem se současné době se v řadě zemí rozšiřuje např. „ekologický půst“ – omezení zbytečných jízd autem, půst od věcí, které nám zabírají (zbytečně) mnoho času – jako např. půst od počítače, sociálních sítí apod. Vždy ovšem půst vychází z biblické a církevní tradice a je zaměřen na zkvalitnění vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému, a tím může ve svých důsledcích vést i ke zlepšení života a atmosféry v celé společnosti.

+++

Na Popeleční středu se po evangeliu žehná popel a přítomným se jím dělá na čele znamení kříže. Popel symbolizuje obrácení. Má nám připomínat, že jsme prach a v prach se obrátíme, jak zní stará formule při udělování popelce.

Popele se dříve užívalo i jako čisticího prostředku. Toto znamení nás tedy vybízí, abychom vstoupili do postní doby vědomě a prožívali ji jako čas vnitřního očišťování. Máme zapotřebí důkladně pročistit všechno, co se za celý rok proplížilo do našeho srdce a poskvrnilo je.

/Převzato z webu Víra.cz, kráceno/.

11.8.2016 Krátký film o P. Šebestiánovi

Odkaz na krátký film o P. Šebestiánovi:

https://www.youtube.com/watch?…

4.9.2015 Život farnosti

Pravidelné farní akvitity

den hodina kdo misto kontaktní osoba
Ne 8:00 mše svatá farní kostel  

Ne 9:00 farní kavárna fara Zdeňka Lišková

Ne 9:00 – 11:00 schola fara Maruška Lišková

Ne 11:00 mše svatá klášterní kostel

Ne 17:00 – 19:00 setkání františkánských terciářů- 1× měsíčně refektář kláštera P. Šebestián

Ne 19:00 modlitební skupina TLIG klášter P. Šebestián

_____________­________________________­___________________

Po 9:00 mše svatá klášterní kostel

Po 9:00 – 12:00 mateřské centrum Sluníčko CPR Sluníčko Zdeňka Lišková

Po 10:00 – 12:00 setkání seniorů – 1. pondělí v měsíci refektář kláštera Gita Horčíková

Po 13:45 – 14:30 náboženství (1.-2.třída) fara Mgr.Jarmila Olšovská

Po 14:30 – 15:15 příprava na první sv. přijímání (od 3.třídy) fara Mgr. Jarmila Olšovská

Po 17:00 – 18:00 modlitby matek klášter Marie Kryštofová

Po 18:00 – 19:00 zdravotní cvičení pro ženy CPR Sluníčko Pavla Ježková

Po od 19:30 společenství rodin II. – lx měsíčně v rodinách manž.Liškovi

_____________­________________________­___________________

Út 9:00 – 12:00 mateřské centrum Sluníčko CPR Sluníčko Zdeňka Lišková

Út 16:00 – 19:00 tvořivé dílny CPR Sluníčko Zdeňka Lišková

Út 16:00 – 17:00 modlitby matek klášter Draha Dokoupilová

Út 18:00 mše svatá klášterní kostel

Út 19:00 – 20:30 setkání františkánských terciářů – 2. út. v měsíci klášter P. Gabriel Kubík

Út 19:00 – 20:00 modlitby matek klášter kaple Daniela Opletalová

Út 19:30 – 21:30 společenství rodin I. – 1× měsíčně v rodinách Draha Dokoupilová

_____________­________________________­___________________

St 5:45 – 6:30 modlitby otců klášter Jaromír Liška

St 9:00 – 12:00 mateřské centrum Sluníčko CPR Sluníčko Zdeňka Lišková

St 13:30 – 17.30 mateřské centrum Sluníčko (pouze v zimě) CPR Sluníčko Zdeňka Lišková

St 14:00 svz seniorů na návštěvu hřbitova – 2. st. v měsíci areál DD Gita Horčíková

St 18:00 mše svatá klášterní kostel

St 19:00 – 20:30 hovory o víře klášter P. Šebestián

_____________­________________________­___________________

Čt 16:30 – 17:30 Spolčátko (děti 2. stupně ZŠ) klášter refektář P. Šebestián

Čt 17:00 – 18:00 Plaváček – výuka plavání dětí bazén ZŠ Palackého Jiřina Cvrkalová

Čt 18:00 mše svatá klášterní kostel

Čt 19:00 – 20:00 modlitby otců klášter – kaple Josef Jílek

_____________­________________________­___________________

7:00 – 10:00 úklid klášterního kostela, květiny klášterní kostel M. Knápková, M. Šípková

10:00 mše svatá v domově důchodců kaple DD

13:00 – 15:00 úklid farního kostela, květiny farní kostel M. Čejchanová, S. Jarůšková

16:00 – 17:30 Broučci (děti do 4 let) CPR Sluníčko Maruška Lišková, Barča Duží

16:00 – 17:40 skautky Blešky a Veverky fara Míša Štegnerová, Romana Olivová

16:30 – 17:30 skauti – vlčata Černí panteři skautská klubovna Míra Liška ml.

18:00 mše svatá klášterní kostel

18:45 – 19:00 adorace klášterní kostel

19:00 příprava na biřmování (od 13 let) klášter P.Šebestián

19:00 – 20:30 chrámový sbor klášter Monika Zemanová

_____________­________________________­___________________

So 14:00 – 16:30 setkání františkánkských terciářů – 2. so v měsíci klášter refektář P. Lukáš

So 17:00 – 20:00 farní volejbal a jiné sporty tělocvična ISŠ Míra Liška ml., Irena Wölfelová

So 18:00 mše svatá klášterní kostel

7.4.2015 Zemřel P. Vít Josef Husek OFM

S vděčností za dar života věčného oznamujeme, že v neděli 4. 1. 2015 v roce 92. roce jeho pozemského putování, očištěn křížem bolesti, zaopatřen svátostmi, odešel v pokoji náš spolubratr P. Vít Josef Husek OFM.

Vít Josef Husek se narodil v roce 1923 ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Do řádu vstoupil v roce 1943. Teologická studia prožil v Belgii, kde byl také roku 1949 vysvěcen na kněze a vrátil se do Čech. Za necelý rok kněžského působení byl díky nástupu stalinismu za svoji věrnost víře povolán na dva roky do PTP a pak osm let prožil v komunistickém kriminále. Dalších osm let směl dělat jen pomocného dělníka a teprve v roce 1968 mohl opět sloužit v pastoraci. Působil v Maletíně a pak téměř třicet let v Drahotuších. V Moravské Třebové sloužil od roku 2004. Byl oblíbeným zpovědníkem všech generací a dle svých sil se, zvláště první roky, zapojoval do života farnosti. S úbytkem zdraví a sil byl i nadále pro všechny příkladem člověka modlitby a přijatého kříže. Když cítil, že se bíží sestra smrt, uvítal ji s vírou a její branou prošel pokojně a s důstojností.

Pro všechny, kteří jej měli rádi, úryvek z jeho vzpomínek – jedná se o přepis ústního rozhovoru z roku 2004.

Narodil jsem se 2. 2. 1923 ve Starém Městě u Uherského Hradiště, sedmdesát metrů od prvního kostela v obci, který tam už dnes nestojí. Do kostela jsem chodil s rodiči v Uherském Hradišti k františkánům. Když jsem dospěl do ministrantského věku, rád bych tuto službu vykonával, ale neměl jsem odvahu to někomu říct. Až jednou, když jsem tak seděl před mší svatou v lavici, mě jeden z bratří oslovil. Tak jsem se stal pilným a svědomitým ministrantem a to po celou dobu své školní docházky. Za pomoci svého strýce františkána P. Ambrože Toboly jsem se dostal do Juvenátu v Kroměříži. ( Juvenát bylo františkánské gymnázium se zaměřením na františkánský dorost. pozn. autora.) Tam jsem se setkal s budoucími bratry Bernardem, Titem, Alešem, Řehořem, Floriánem, Efrémem, Benvenutem a Patrikem ( s tím jsem seděl celý první rok v lavici). Po roce samostatného studia představení dojednali, že přestoupíme do 2.ročníku reálky. Po sextě, to už bylo v době protektorátu, bylo domluveno dostudovat septimu, jinak by nám hrozilo totální nasazení do Říše.

Po septimě jsem odešel do noviciátu v Hájku u Prahy a tam den po svátku sv. Bartoloměje 25. 8: 1944 jsem složil první sliby. V noviciátě jsme byli třikrát do roka hodnoceni staršími spolubratry. Ti hlasovali o jednotlivých novicích pomocí fazolí ( bílá – černá). Podle většího počtu bílých novic obstál či ne a pak se rozhodlo o dalším působení. Pak jsem se zase vrátil do Kroměříže, kde nám přednášel P. Inocenc, Isidor a Leo. Tento pobyt v Kroměříži byl vlastně načerno. Za rok jsem složil slavné sliby. Prošel jsem tichým skrutiniem a měl slavnou profes.

Po válce v září 1945 jsem se přihlásil na fakultu teologie do Prahy, kde jsem byl přijat bez přijímacích zkoušek. Po roce studia, tou dobou jsem byl zrovna v nemocnici s kolenem, jsem se dozvěděl, že pojedu s řadou dalších bratří studovat do Belgie. „Posílám vás 12 jako apoštolů do světa, ať splníte své poslání,“ řekl nám před odjezdem provinciál Kapistrán Vyskočil. Odjeli jsme soukromým autobusem jednoho pražského podnikatele. Cesta to byla dlouhá, strastiplná a dobrodružná, neboť autobus se nám cestou několikrát porouchal. Když jsme dojeli do Lutychu, autobus dál nejel, protože se polámala poloosa. Z blízkého domu vyšli lidé, a když viděli, co se přihodilo, pozvali nás k nim do domu, kde jsme pobyli, než řidič dopravní prostředek opravil. S hostiteli se domluvili jen ti, kteří uměli francouzsky. Nakonec jsme šťastně včas dojeli do Bruselu.

Studium probíhalo ve francouzském jazyku. Jednou na přednášce dogmatiky v Christologii se přednášelo, jak Panna Maria učila Ježíše vše. Já jsem mezi bratry pronesl poznámku, že i Otčenáš. Přednášející to zaslechl, zděsil se, ale pak jsme se všichni zasmáli. Studium jsem dokončil a na kněze jsem byl vysvěcen spolu s bratry Titem a Řehořem 11. 6. 1949. Rok předtím byli vysvěceni Norbert, Aleš, Benvenut, Bernard, studium ze zdravotních důvodů nedokončili Marcel a Efrém.

Po návratu z Bruselu jsem slavil 19. 6. primici ve svém rodišti. Měl jsem obavy, to už bylo po Únoru 1948, aby se z této slavnosti nestala manifestace místních lidí, ale vše dopadlo dobře. Po dovolené jsem nastoupil jako pomocný páter ( simplex pater) v Kroměříži. Také jsem měl za úkol, protože jsem muzikant, dvakrát týdně hrát na harmonium při mši svaté pro studenty z koleje, kterou měl na starost P.Bernard.

V Kroměříži můj pobyt netrval dlouho, za necelý rok, 13. 4. 1950, kdy komunisté přepadli všechny mužské kláštery, jsem byl odvezen spolu s dalšími spolubratry do kláštera v Hejnici, který komunisté nazvali centralizační středisko. Po deseti dnech jsme byli odvezeni do Bohosudova tou dobou studovali teologii a byli „sloupy“ semináře. Jednou, když jsem byl v pilné práci, zaváděl jsem do své místnosti elektrická kamna, mě navštívil známý kněz. Při rozhovoru se zmínil, že se budu stěhovat, já jsem tomu nechtěl věřit. A opravdu, do 14 dnů přišel dekret, kde jsem byl ustanoven duchovním správcem v Drahotuších u Hranic na Moravě.

Farníky jsem byl slavnostně přijat 1. 9. 1974. Mou první velkou starostí a prací byla oprava kostela – stahování zdí. Nedaleko obce v Hrabůvce byl kamenolom, často tu létala velká letadla a po silnici dlážděné kostkami, hlavně za války, jezdila těžká vojenská technika. To bylo důvodem, že byla narušena statika kostela. Opravu, která trvala dva roky, nakonec pojišťovna proplatila. Já jsem platil pouze pracujícím pivo a denně jednu štamprdličku z farních švestek. Bratři se u mne na faře občas zastavovali. Byl jsem často kontrolován církevním tajemníkem. Když v r. 1976 tento tajemník zemřel, nastoupil nový, větší komunista. Ten se uvedl slovy: „My stát jsme vás vzali do služby.“ Zakazoval mi nošení řeholního oděvu a dal mi ultimátum: klerika nebo pryč z duchovní správy. Naštěstí mi dal na rozmyšlenou skoro půl roku – do ledna. Obrátil jsem se na sestry Notre Dame, které žily nedaleko, a ty mi ušily kleriku, kalhoty a košile ( některé nosím dodnes). Ještě svátek sv. Františka jsem oslavil v hábitu a pak jsem jej uschoval do skříně. Na další neděli jsem se v kostele už objevil v předepsaném oděvu, čehož si hned všimli lidé z farnosti. Takto jsem chodil oblečen až do listopadu 1989. Nerad jsem jezdil na dovolenou, nechtěl jsem opustit své farníky. „Hlavní důvod je ten, že jsem si vědom, že jsem kněz a ustanovený zde duchovní správce a mám moc, aby Pán Ježíš skrze mě osobně, i když je to tajemství, mohl být mezi námi. Kristovou obětí můžeme my, účastníci mše svaté, oslavovat Boha, toto tajemství jeho svátostné přítomnosti.“

Podle vyprávění P.Víta sepsala na jaře 2004 S.Jarůšková